Anestézie bývá pro nezkušené pacienty často zdrojem obav

Operace nebo jakýkoli jiný výkon prováděný v anestézii (někdy nepřesně označované jako „narkóza“) bývá zejména pro nezkušené pacienty často zdrojem obav. K nim ale není důvod – lékaři i ostatní zdravotníci jsou zkušení a dobře kvalifikovaní, takže přehnaný strach je ve většině případů zbytečný.

Na druhé straně – jde o vaše zdraví a vaši bezpečnost, takže je určitě na místě dostatečná obezřetnost a znalost vašich práv. Jistě nelze rozsáhlou přípravu realizovat vždy – tam, kde se jedná o akutní výkon, není čas na prověřování kvalit personálu či nemocnice jako takové. Přesto byste měli vy, případně vaši blízcí dbát na to, abyste měli maximální možný pocit bezpečí.

1. Pohovor s operatérem

 

Před každým výkonem by s vámi měl promluvit lékař, který jej bude provádět (i když se to týká i jiných výkonů než operací, uvádíme pro zjednodušení termín „operatér“). Ten by vám měl vysvětlit, jaký výkon doporučuje provést a proč, jaká jsou rizika tohoto výkonu, jaké jsou varianty řešení a jaká jsou rizika těchto variant. Nenechte se zastrašit odbornou terminologií a požádejte lékaře, aby vám vše vysvětlil srozumitelně a česky. Lékař je povinen odpovědět na Vaše dotazy, tak se neváhejte zeptat. Jediná hloupá otázka je ta, která nebyla položena! Nebojte se, že ho rozzlobíte – naopak, pokud na váš dotaz reaguje nevhodně, je to možný signál toho, že se nejedná o dobrého odborníka. Nezapomeňte se též zeptat na obvyklou délku pobytu v nemocnici, na výskyt bolestí po výkonu a také na to, za jak dlouho po výkonu budete moci pravděpodobně znovu pracovat. Součástí pohovoru je sepsání formuláře tzv. informovaného souhlasu, kde jsou základní informace o výkonu uvedeny. Pokud je na to čas a vy máte pocit, že si potřebujete operatérovy informace promyslet, případně je konzultovat s někým dalším, požádejte ho o posečkání se sepsáním informovaného souhlasu. Nicméně si pamatujte – až do zahájení výkonu máte právo souhlas kdykoli odvolat.

2. Pohovor s anesteziologem

 

Pokud bude výkon proveden v anestézii nebo tzv. lokální či svodné analgezii (např. epidurální analgezie na porodním sále), je povinen vás informovat i lékař, který bude anestézii/analgezii podávat. Jemu položte obdobné dotazy, jako operatérovi. Anestézie se obecně podává dvěma hlavními způsoby. Prvním typem je anestezie celková, kdy vás lékař tzv. „uspí“. Přitom obvykle zavede do vašich dýchacích cest rourku, která udržuje průchodnost dýchacích cest a brání vdechnutí cizího tělesa, slin atd. Druhým typem je anestézie svodná – podáním léku do oblasti páteřního kanálu se znecitliví daná část těla, pacient je většinou během výkonu vzhůru nebo jen lehce pospává. Obě varianty mají své výhody i nevýhody a ne u všech výkonů je možný výběr – nicméně anesteziolog by vám vždy měl odpovědět na otázku, které varianty anestézie jsou možné a je-li to z odborného hlediska možné, vyhovět vašemu přání. I o tomto pohovoru sepisuje anesteziolog formulář – informovaný souhlas.

Výše uvedené informace vám vždy musí podat lékař, nesmí být zastoupen zdravotní sestrou.

3. Prevence záměny

 

Bohužel, jsou známy případy, kdy došlo k záměně pacienta při výkonu nebo k záměně strany či orgánu, na kterém se výkon provádí. K takovým případům dochází u nás
i v zahraničí. Lze jim předejít jedině pečlivou přípravou ze strany zdravotníků
a dostatečnou obezřetnosti samotného pacienta. Nebojte se zeptat operatéra či ošetřujícího lékaře, jak je v dané nemocnici zajištěna prevence tzv. stranové záměny. Obvykle se to děje tak, že se v případě, že by k záměně stran mohlo dojít (např. u párových orgánů jako jsou ledviny, či při operacích na končetinách), místo výkonu na kůži jasně označí. V době, kdy jste utlumeni celkovou anestézií nebo přípravnou medikací (tzv. premedikace), je zvýšené riziko, že si Vás personál může splést s jiným pacientem. Zeptejte se proto ošetřujícího lékaře, případně sestry, jak se pacienti pro výkony v celkové anestézii označují. Nejvhodnější je používání identifikačních plastových náramků. Opět platí – bezpečnost především.

VĚDĚLI JSTE, ŽE

 

–          brnění, snížena citlivost v končetině nebo omezení pohybu mohou být důsledek polohy, ve které musíme ležet při operaci, a nemusí mít s anestezií nic společného
–          obezita a kouření jsou při anestezii významné rizikové faktory
–          epidurální anestezie či analgézie může začít působit pomaleji – většinou nastupuje do 20 minut, ale někdy i déle. Výhodou je, že pomocí katétru zavedeného do páteřního kanálu můžeme její efekt prodloužit i na několik dní. 
–          jste-li hodně nervózní, lékař vám může na noc před operací předepsat takzvanou  premedikaci – léky zklidňující strach a úzkost
–          před celkovou anestezií byste měli absolvovat pohovor s anesteziologem a podepsat informovaný souhlas

–                      Celková anestezie nebo chtete-li laicky „narkóza“ není rizikovější než ostatní typy anestezií. Má jen jiné plusy a minusy. Určitě se nemusíte bát.
–                      Riziko nějakých zdravotních komplikací je u anestezie vždy, ale při spolupráci s dobrým lékařem ho lze minimalizovat.
–                      Při předoperačním pohovoru bychom se měli anesteziologa zeptat na všechny nejasnosti a také mu sdělit svá přání ohledně typu anestezie. Když budou reálná, určitě k nim přihlédne.
–                      Odklad déle plánované operace sice není nic příjemného, ale snížení hrozby komplikací stojí za to.  Například silně obézním lidem, kteří mají podstoupit operaci kolen, lékař jistě doporučí, aby alespoň část nadbytečných kil shodili.

1) Co má člověk dělat, když je z operace nervózní? Existuje nějaká medikace cílená na tento problém?

Především doporučuji důvěřovat lékařům a nestresovat se zbytečně. Někdy je vhodné si večer před operací a/nebo až ráno před výkonem vzít tabletku léku na uklidnění. Ale nikdy ji neberte sami, poraďte se vždy s anesteziologem.

 

2) Proč se nemůže před anestezií jíst/pít?

To je zcela zásadní pravidlo. Především při celkové anestezii, kdy má pacient vyřazené obrané reflexy, by hrozilo velké nebezpečí zvracení a vdechnutí zvratků. Následky by mohly být tragické. U svodné anestezie je sice toto riziko výrazně nižší, ale i zde na tomto pravidle trváme. Nikdy totiž není jisté, zda z nějakého důvodu nebude třeba pacienta nakonec přeci jen uspat.

 

3) Má vliv na anestezii užívání některých léků nebo třeba nízký/vysoký tlak?

Ano, s vlivem různých léků i celkového tělesného stavu je třeba počítat. Anesteziolog proto před zahájením podávání anestezie musí dobře znát Váš zdravotní stav i všechny léky, které užíváte.

 

4) Jak se tělo chová během anestezie?

Podle povahy operace a její bolestivosti je volen nejen způsob anestezie, ale i její hloubka. Při dobře vedené anestezii je tělo vlivem léků v jakémsi útlumu. Přirovnání ke spánku není sice přesné, ale jistá podobnost zde přeci jen existuje.

 

5) Jak dlouho trvá, než anestezie z těla vyprchá? Má nějaké vedlejší účinky?

To je velmi individuální. Po krátké celkové anestezii prováděné např. k elektrické kardioverzi je probuzení záležitostí několika minut. Efekt epidurální anestezie naopak přetrvává několik hodin. Některé méně významné účinky mohou dokonce přetrvávat i déle. Pokud jde o vedlejší účinky, tak stejně jako u jakékoliv léku, i u anestetik se některé nežádoucí účinky mohou vyskytnout, ale vždy záleží na konkrétním léku. Jedním z časných nežádoucích účinků je pooperační/poanestetická nevolnost či zvracení.

 

MUDr. Ferdinand Polák, náměstek pro zdravotní péči, lékař pro intenzivní péči ve VFN

 

Zdroj: www.mzcr.cz