Rozhovor na téma Venkovský lékař – v současné době ohrožený druh

Lidé ve městě nemají problém sehnat praktického lékaře, ale co obyvatelé venkova? Ti to mají o poznání horší – lékařů je na venkově nedostatek, mají plno a často nestíhají pacienty ošetřovat nebo je nemohou z kapacitních důvodů vůbec přijmout, starší dosluhující lékaři těžko hledají náhradu. O to, aby venkovští praktici “nevyhynuli”, se aktivně snaží lékaři z Pracovní skupiny venkovského lékařství Společnosti všeobecného lékařství, která vznikla před dvěma lety. Pomocí dotazníků se nyní snaží zjistit, co by mladé lékaře přimělo pracovat na venkově a podle toho pak chtějí nastavit systém vzdělávání a nabídky pracovních míst.

Co Šárce Málkové prozradili dva venkovští lékaři? Poslouchejte.

Nedostatek lékařů na venkově řeší i další evropské země. Ve Velké Británii například zjistili, že pomáhá, když část předatestační přípravy absolvuje lékař na venkově, v Norsku a Švédsku zase vypozorovali, že pouze peníze neudrží lékaře mimo město příliš dlouho. Někdy převáží nad penězi jiné věci – dostupnost škol a školek pro děti, práce pro partnera. Nicméně jsou to stále jen domněnky či zahraniční zkušenosti, nikdo se dosud přímo nezeptal českých mladých lékařů, kteří do praxí teprve nastoupí.

Práce lékaře na venkově je v mnoha ohledech jiná než ve větších městech. Praktici zde často nemají možnost pacienty odesílat ke specialistům a spoustu obtíží musí s pacienty řešit přímo, plní v podstatě funkci pohotovostní služby. Většina z nich “si odrodí” za dobu svého působení minimálně jedno dítě. K pacientům jezdí i do velmi odlehlých míst, návštěvní služba jim tedy zabírá mnohonásobně více času a často přináší i zajímavé zážitky. S pacienty mají velmi úzké vztahy. Většina u nich zůstává celý život, lékaři znají celé rodiny, jsou vlastně jejich součástí.

Za venkovské lékařství se považují praxe v okresních městech a menších destinacích. Takových ordinací je v současné době více než 50 %.