Technika ubližuje očím – i u malých dětí se poškozuje zrak.
„Pokud si dítě sedá blízko k televizi nebo monitoru, má zřejmě refrakční vadu -krátkozrakost,“ říká optometrista Mgr.Pavel Beneš, Ph.D. z katedry optometrie a ortoptiky LFMU. Dítě např. „čte nosem“, dává si vše blízko před oči. Po vyšetření očním specialistou se často předepisují brýle.
„I když dítě refrakční vadu nemá a dívá se zblízka na televizi, zvýšeně namáhá oční svaly. Tím je unavené a má bolesti hlavy. Při dlouhodobém sledování televize a počítačů může dojít ke křeči závěsného aparátu oční čočky. S tím se setkávám např. u studentů, kteří ve zkouškovém období dohání vědomosti. Jejich vidění je poté rozostřené a neostré, ovšem takový problém do několika dní odezní,“ popisuje optometristsa.
Sledováním 3D televize je také náročné pro zrak. Dítě se soustředěně dívá na obrazovku, snižuje se frekvence mrkání, čímž dochází k osychání povrchu oka. Oči pak začínají řezat, pálit, být zarudlé. Dítě si stěžuje na bolesti hlavy, unavené oči nebo říká, že špatně vidí 3D obraz. Může jít o zrakové nebo oční onemocnění. Pokud totiž dítě trpí např. tupozrakostí nebo šilháním, obvykle má problém s vnímáním 3D prostoru.
Optimální vzdálenost a velikost.
Televize by měla být pro dítě jen velmi okrajovou záležitostí. Čas u ní trávený nemá být příliš dlouhý. V dnešní době se doporučuje vzdálenost od televize 2,5 násobek až 3 násobek délky její úhlopříčky. Svou roli hraje i velikost obrazovky. Jak říká Mgr. Beneš:„Pokud je obrazovka příliš veliká, nedovede ji dítě svým rozsahem zorného pole obsáhnout. Navíc velké obrazovky vyzařují více světla a energie a dítě může být zvýšeně oslněno. To způsobí nepříjemné pocity řezání a pálení očí, pocit podráždění. V některých případech byly dokonce popisovány i kožní projevy v oblasti obličeje – zarudnutí. Proto i zde by mělo platit pravidlo zlatého selského rozumu.“
Poznejte problém včas.
„Jedním ze znaků refrakční vady může být to, že si dítě dává předměty blízko k očím, když si hraje (netýká se batolat), nevyhledává kamarády a je více introvertní, ve školním věku pak tito bývají vášnivými čtenáři,“ prozrazuje Beneš a radí: „Občas je dobré sednout si k dítěti, nechat jej dívat na malou hračku nebo náš prst, který před něj umístíme v úrovni jeho očí a přibližujeme se s ním směrem k jeho nosu. Sledujeme, zda se obě oči stejně stáčí a fixují předmět. Určitě bych nepodceňoval preventivní prohlídku u dětského lékaře, kdy dítě má za úkol číst optotyp (obrázky na stěně). V případě pochybností se opět obrátit na dětského očního lékaře,“uzavírá odborník.
Brýle nebo čočky?
I když jsou v dnešní době k dostání krásné dioptrické brýle, mnoho dětí je nerado nosí. Děti také bývají neposedné, stále někde běhají, skáčou a brýle si mohou rozbít. Při sportu je ani nosit nemohou, a proto jsou čočky ideálním řešením. Ovšem pozor! U menších dětí nastává problém při nasazování a vyjímání čoček a také při čištění. Zde je nutná asistence rodičů. I z tohoto důvodu je vhodné pro menší děti zvolit jednorázové čočky (Biotrue OneDay), u kterých odpadá starost s následnou péčí.
AUDIO: Technologie ubližuje dětskému zraku, to potvrzuje optometrista Pavel Beneš.
