Zájem o psychickou péči roste, dostupnost zaostává

Zkušenost s vyhledáním odborné pomoci v oblasti duševního zdraví má aktuálně 1 ze 3 Čechů, přičemž ženy ji vyhledávají častěji (44 %) než muži (27 %).¹⁾  Veřejnost neví, na koho z řad odborníků se má vlastně obrátit. Největším problémem je ale dostupnost – více než třetina zájemců čeká na první termín přes měsíc. I kvůli tomu lidé hledají podporu v digitálním prostředí. Psychologové však upozorňují, že tyto nástroje mají své limity a nenahrazují přímou péči odborníků. Zpřehlednit služby a garantovat odbornou kvalitu má připravovaná profesní komora. 

Limity online péče

Mobilní aplikace, online terapie, umělá inteligence – péče o duševní zdraví se přesouvá i do digitálního prostoru. Lidé dnes běžně využívají aplikace zaměřené na zvládání úzkosti a stresu, relaxační a dechová cvičení, spánkovou hygienu nebo si vedou deníky nálad. Stále častější jsou také online konzultace s terapeuty. Nově se objevuje závislost na radách generovaných umělou inteligencí, které se lidé v náročných situacích svěřují se svými nejniternějšími pocity a problémy a následně se řídí doporučeními, která AI nabízí. „Jako podpůrná a okamžitě dostupná pomoc mohou být tyto nástroje užitečné. Zejména u závažnějších psychických obtíží je ale důležité neopouštět skutečný mezilidský kontakt a obrátit se na živého odborníka s možností osobního setkání – právě to je pro kvalitní péči zásadní,“ upozorňuje dětská klinická psycholožka Mgr. Hana Jahnová, prezidentka Asociace klinických psychologů ČR.

Podle odborníků mají tyto formy podpory jasné limity. „Nenahrazují odbornou diagnostiku ani léčbu a u závažnějších obtíží, jako je například dlouhodobá úzkost, deprese nebo ztráta kontaktu s realitou, nemohou suplovat péči klinického psychologa nebo psychiatra. Rizikem je také kvalita jednotlivých nástrojů – zatímco některé vycházejí z ověřených psychologických metod, jiné mohou poskytovat nepřesné nebo zjednodušující informace,“ vysvětluje klinická psycholožka PhDr. Markéta Celerová, PhD., členka Asociace klinických psychologů ČR.

Odborníci proto doporučují využívat digitální nástroje spíše jako doplněk, například v situaci, kdy není dostupná osobní návštěva nebo při práci na rozvojových tématech (chci být více aktivní ve vztazích, chci se umět lépe rozhodovat, potřebuji být asertivnější). Efektivní a bezpečnou péči pacientům se zdravotními a psychickými obtížemi (se zdravotní indikací) poskytuje nejlépe specializovaný zdravotnický obor klinická psychologie. Využívá psychodiagnostické metody, které jsou ověřené, spolehlivé a podléhají odborné kontrole. Nesprávná nebo laická diagnostika může ohrozit zdraví pacienta – právě proto je nutná odbornost klinického psychologa.

Dlouhé čekání i nejistota při výběru

Pokud se lidé rozhodnou své psychické potíže řešit u odborníka, velmi často je prvním krokem praktický lékař.¹⁾ Ten může být důvěryhodnou a známou osobou, která pacienta zná a dokáže včas rozpoznat psychické obtíže a nasměrovat ho k odborníkovi. Psychologové oceňují, pokud je stav pacienta vyhodnocen nejprve praktikem, protože umožňuje dobrou návaznost péče, nicméně pacient se může sám obrátit rovnou na psychologa.

Samotná cesta k odborné péči ale nebývá vždy jednoduchá. Z výsledků průzkumu STEM/MARK¹⁾ vyplývá, že necelých 20 % zájemců se dostalo na řadu do týdne, více než třetina čekala déle než měsíc. „Právě čekací doby patří mezi největší bariéry dostupnosti péče a jejich zkrácení by podle veřejnosti bylo nejpřínosnějším opatřením. Důležitou roli při výběru odborníka přitom hraje i důvěra a orientace v systému psychologické péče. Lidé se při hledání často opírají o doporučení lékaře, vlastní vyhledávání na internetu nebo doporučení známých. Zároveň ale veřejnost často nerozlišuje mezi jednotlivými profesemi v oblasti duševního zdraví,“ upřesňuje výsledky průzkumu Darja Bergman ze STEM/MARK. S orientací může pomoci přehled odborností „Kdo je kdo“.

Hned na začátku je vhodné ověřit kvalifikaci odborníka (např. atestace v klinické psychologii, psychoterapeutický výcvik, praxe, recenze) a jeho členství v odborných společnostech. Klinický psycholog je vzděláním i odpovědností je na stejné úrovni s lékařem (např. psychiatrem), jehož péče je rovněž hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Je jediný odpovědný zdravotnický odborník, který je oprávněný provádět psychodiagnostiku a na základě ní stanovovat diagnózy. V samotném kontaktu pak může být pro pacienta jedním z vodítek pro svěření se do péče například vznikající pocit důvěry, profesionalita ze strany odborníka a jasné stanovení podmínek kontaktu.

Negativní zkušenost a ochrana pacientů

Zkušenost s odbornou péčí přitom není vždy pozitivní. Třetina lidí uvádí negativní zkušenost, nejčastěji kvůli nevhodnému přístupu.¹⁾  V případě, kdy odborník využívá manipulaci, nerespektující či nedůstojné chování, žádá o protislužby nebo je příliš osobní, je vhodné zvážit změnu. Stejně tak pokud máte pocit, že se spolupráce delší dobu neposouvá nebo se při ní necítíte dobře. Důležité je tyto věci v terapii otevřít – i reakce odborníka může napovědět, zda jste na správné adrese. „Asociace klinických psychologů ČR se zasazuje o vznik profesní komory klinických psychologů, která zajistí, aby odbornou péči poskytovali jen kvalifikovaní odborníci. Bude tak chránit pacienty před neodbornými zásahy. A na rozdíl od Asociace klinických psychologů ČR bude mít právo řešit stížnosti vyloučením z komory a pozastavením až zákazem činnosti,“ dodává Mgr. Jahnová.

Role komory je zásadně odlišná od role profesních asociací. Je zřízena zákonem a má veřejnoprávní odpovědnost – stanovuje závazné standardy výkonu profese, dohlíží na kvalifikaci, etiku a odbornost svých členů a chrání veřejnost. Profesní asociace jsou dobrovolná sdružení, která mají především podpůrnou, vzdělávací nebo odborně diskusní roli, ale nemají pravomoc regulovat výkon profese ani zasahovat při porušení pravidel. Komora tedy zajišťuje systémovou ochranu kvality péče, zatímco asociace rozvíjejí odbornost a profesní komunitu.

Rozdílný přístup k péči a životní fáze

Muži vyhledávají odbornou pomoc méně často než ženy – pomoc nevyhledalo 73 % mužů a 56 % žen.¹⁾  Muži často přicházejí až tehdy, když je jejich stav velmi závažný, zatímco ženy vyhledávají péči v dřívějších fázích, jsou obecně více otevřené ke sdílení a hovoru o emocích. Podle zkušeností z praxe hraje i nadále svou úlohu stigmatizace a pohled společnosti na mužskou a ženskou roli. Muži mají obecně větší potíže přijímat pomoc, přiznat si, že něco nezvládají, přijít do neznámého prostředí, kde by měli něco sdílet, často je dovedou až druhotné obtíže – poruchy spánku, snížení pracovní výkonnosti, nejčastěji pak zdravotní (tělesné) obtíže.

Potřeby v oblasti duševního zdraví se dotýkají aktuálních životních fází. Děti v raném a předškolním věku se mohou potýkat s opožděním vývoje nebo podezřením na závažné poruchy (autismus, mentální retardace), u dětí ve školním věku se objevují psychosomatické obtíže, potíže s adaptací ve školním prostředí, prospěchem nebo šikanou. Dospívající řeší témata týkající se vlastní hodnoty a identity, obavy o svou budoucnost, sexuální problematiku nebo začátek závažných duševních onemocnění (např. schizofrenie). Rodiče malých dětí přicházejí často s úzkostně-depresivní problematikou a frustrací z odcizení ve vztahu, která vychází z náročného období péče o dítě a neustále se měnících podmínek (dítě roste, režim se neustále mění, je nutné se stále přizpůsobovat), kde je náročné sladit osobní a partnerský život, což může dlouhodobě vést k výraznému vyčerpání. U lidí v produktivním věku převažuje syndrom vyhoření, deprese, úzkosti nebo opakované selhávání ve vztazích, zatímco senioři se častěji potýkají s pocity osamělosti, depresivními stavy souvisejícími s ubýváním schopností, strachem ze smrti, truchlením po partnerovi, potížemi s pamětí apod.

Doporučení na závěr

Vyhledání odborné pomoci neodkládejte, zejména pokud jde o akutní stavy, jako jsou myšlenky na sebevraždu, sebepoškozování, ztráta kontaktu s realitou (halucinace a bludy), výrazné změny v chování (zejména agresivní), neobvyklé výkyvy nálad, zapomínání. Důležitým ukazatelem je také narušení aktivit běžného života – omezení koníčků, stahování se z kontaktu s přáteli, narušení fungování v rodině.

Na první návštěvu odborníka je vhodné připravit si seznam léků, kopie lékařských zpráv z poslední doby, případně žádanku od praktického lékaře. V případě psychoterapie je dobré si ujasnit, co od péče očekáváte (chci lépe spát, chci cítit méně úzkosti apod.). Někteří lidé očekávají velmi rychlé uzdravení nebo konkrétní životní rady. Může je proto překvapit nutnost větší míry spolupráce a zapojení do léčebného procesu – psychoterapie je opravdu práce, většinou dlouhodobá, změna se neděje v rámci setkání s odborníkem, ale změnou v životě pacienta, kterou musí učinit on sám.

————————————————————————————————————————–

 

¹⁾ Průzkum STEM/MARK zaměřený na znalost a rozlišování profesí v oblasti duševního zdraví, zkušenosti s péčí, první kroky a kanály kontaktu, postoje ohledně vzniku komory a registru, zkušenost se sháněním péče pro děti. Cílová skupina obecná populace 18–64 let, reprezentativně dle pohlaví, věku, vzdělání, regionu, velikosti místa bydliště. Metodika CAWI dotazování, počet realizovaných rozhovorů 1024. Sběr dat 26. 11.–1. 12. a 11. 12.–15. 12. 2025.

Použitá fotografie / Depositphotos.com