Substituční léčba snižuje kriminalitu a dává drogově závislým šanci na „normální život“

Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní návykové látky nahrazeno lékařsky předepsaným užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s výrazně menšími riziky. Člověk závislý na opiátech dostává pod lékařským dohledem syntetické opioidy, díky kterým už nemusí užívat drogu. Syntetickými opioidy se nelze předávkovat a neplatí, že čím větší dávka, tím větší účinek.

Substituční léčba nefunguje hned, je dlouhodobá. „U závislého člověka se jejím prostřednictvím stabilizuje jeho stav a pak se pracuje na jeho motivaci a životním stylu, k čemuž je často potřeba čas v řádu let, nežli je ovlivněn tak, aby třeba začal plně abstinovat,“ říká MUDr. Vratislav Řehák ze zdravotnického zařízení REMEDIS, které se zabývá i léčbou drogově závislých. Podle mezinárodní klasifikace chorob se člověk užívající substituční látku považuje za abstinujícího.

Omezení kriminality?

Lidé v programu nemají potřebu krást, aby získali peníze na drogu. Na drogu potřebují tisíce korun denně, na substituční preparát je to několik desítek korun, na které vydělají příležitostnou prací.

„Opiátová substituce je v zásadě nejúčinnější a  nejvíce zdokumentovaná léčba drogových závislostí. Zlepšuje kvalitu života pacientů a zvyšuje životní úroveň a bezpečí  místních  komunit a společnosti jako celku,“ připomíná MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D., vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. U lidí, kteří jsou zařazeni v substitučním programu, lze například začít řešit jejich zdravotní stav. V případě infekčních chorob, jako jsou hepatitidy či tuberkulóza to znamená, že přestanou být možným zdrojem nákazy.

AUDIO: Komu pomáhá substituční léčba, odpovídá lékař Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.

Pomůže s řešením rozšíření substituce?

V problematice závislostí neexistuje nějaké zázračné řešení, nic nefunguje stoprocentně. Jeden ze základních smyslů substituční léčby spočívá v tom, že se léčený člověk dostává z bezvýchodné situace, kdy se soustředí pouze na získávání peněz na drogu a nemá sílu řešit své zdravotní a sociální problémy, natož, aby zkoušel s užíváním drog přestat.

I proto by odborníci uvítali její rozšíření i na léčbu jiných závislostí, než je ta na opiátech. „V tuto chvíli je substituční léčba omezeným nástrojem pouze pro opiátové uživatele. Myslím si, že je třeba najít možnosti pro všechny typy látek, především pro pervitin, který je u nás nejrozšířenější,“ uvádí Národní protidrogový koordinátor Mgr. Jindřich Vobořil.

Služby v centrech měst?

Někdy se objevují hlasy, že v okolí center narůstá kriminalita. To však policejní statistiky nepotvrzují. Uživatelé drog se sami sjíždějí do velkých měst a pouze zde má cenu jim nabízet službu, díky které se mohou časem vrátit do „normálního života“.

„Zařízení poskytující substituční léčbu by měla být rozptýlena po celém městě, tedy i v centru, v dostupných lokalitách, a měla by mít  dostatečnou kapacitu.  Součástí každého komplexního substitučního programu by měl být pracovník, který by účinně komunikoval s nejbližším okolím. Například s provozovateli obchodů, správci nemovitostí, obyvateli přilehlých ulic. Samozřejmě, že je nezbytné posílit spolupráci s Městskou policií,“ řekla MUDr. Hana Karbanová z Oddělení léčby závislostí psychiatrické nemocnice Bohnice.

AUDIO: Svůj příběh s drogami  přiznává 41letý Dominik.

Řešení pro lékárníky: efektivnější kontroly předpisů

Problém ovšem je, že existují poskytovatelé, kteří poškozují pověst substitučního programu tím, že předepisují příliš mnoho substitučních preparátů. S tímto problémem se setkal i Vratislav Řehák. „I u nás na obvodě ordinuje psychiatr se srovnatelným množstvím pacientů. U nás se stará o 250 pacientů tým 15 odborníků. Pokud dělá někdo stejnou práci sám, stačí leda napsat recepty, nic víc,“ říká.

Přitom lékaře, který předepisuje nadstandardně, není možné nijak postihnout. Mohlo by se to vyřešit zavedením elektronické kontroly receptů. Pokud by člověk zařazený v programu šel opakovaně vyzvednout větší množství preparátu, lékárníka by systém upozornil, že mu jej nemá vydat. Bohužel ovšem zatím neexistuje standard, na jak dlouho pacient může dostat léky a jaké množství jich může maximálně dostat.