Příběhy seniorů: Strach z osamocení

Osamělost je strašná v každém věku. Dokud je člověk plný sil, je snadné udržovat sociální kontakty. Ale ve stáří osamělost může přejít až v úzkost.

Jiří má strach z osamělého stáří

Jiří (78 let) býval úspěšným novinářem ve velkém týdeníku, který vinou špatného managementu a neustále se střídajících majitelů v devadesátých letech zanikl. To už Jiřímu bylo po padesátce, a protože věděl, že v novinařině čas na nikoho nečeká, pustil se do vlastního podnikání. V domě, který získala jeho manželka zpět v restituci, otevřel velmi úspěšnou restauraci a po ní hned druhou. Jenže po osmi letech se něco zlomilo. Jiří nebyl takříkajíc „od fochu“, nestačil být u všeho a jeho personál kradl. Když to zjistil, bylo už pozdě. Oba podniky musel přenechat konkurentům, aby vůbec splatil dluhy. Neúspěch v podnikání se podepsal i na jeho rodinném životě. Po třicetiletém manželství se rozešel se ženou a odstěhoval se na chatu téměř padesát kilometrů od Prahy.  Napsal a vydal pár knih a svými články přispívá do několika časopisů. Rozhodně se ale necítí nijak šťastný. Trošku zatrpkl, možná i právem. Když loni slavil narozeniny, přijel mu popřát jen bývalý kolega z redakce a syn mu poslal pouze esemesku. „Žiju tady jako jezevec, nikomu se sem za mnou moc nechce, zvlášť v zimě. Ještě že mi slouží zdraví a dokážu se o sebe postarat. Ale jak dlouho to ještě půjde?“ ptá se s obavou v hlase.

Jiřina až na stará kolena zažila péči

Paní Jiřina (86 let) se celý život o někoho starala. Nejdříve o své rodiče, kteří zemřeli poměrně mladí, poté o své mladší sourozence. Během války se provdala a krátce na to se narodily dvě děti. Manžel je záhy opustil a ona zůstala na péči o dceru a syna sama. Aby ran osudu nebylo málo, syn ve věku dvaceti let zemřel. Zůstala jí jen dcera, která, snad vlivem všech rodinných událostí, propadla drogám. Paní Jiřině začaly nenápadně mizet předměty z domácnosti, ztrácet se peníze a po pár letech se začali ozývat věřitelé, kteří žádali po paní Jiřině uhrazení dceřiných dluhů. Situace byla neúnosná a matka byla nucena dceru ze společné domácnosti vystěhovat.
Všechny prodělané stresy se podepsaly na jejím zdraví. Bylo třeba jí zajistit pečovatelskou službu. Ani to však nebylo jednoduché, protože paní Jiřina již nikomu nevěřila, bála se kohokoliv pustit do své domácnosti, natož blíž k sobě. Byla to dlouhá cesta. Časem se ale ošetřovatelkám podařilo s paní Jiřinou navázat kontakt a zlepšit tím její psychický stav. Spolu s ním se jí zlepšilo i fyzické zdraví.  „Vlastně je to poprvé v životě, kdy se někdo stará o mě a ne já o někoho. A musím říci, že jsem šťastná, že se konečně raduju ze života,“ uzavírá svůj příběh paní Jiřina.

Marie zvítězila nad osamělostí

Paní Marie (76 let) prožívala spokojený život, byla plná energie a těšila se na další aktivní dny. Její manžel však byl již posledních pár let nemocný a ona se o něj obětavě doma starala, protože děti bydlely v cizině a tak veškerá péče zbyla na ní.
Jednou, když se paní Marie vracela v zimě z nákupu, nešťastně upadla a zlomila si kyčelní krček. Následovala operace a po ní byla propuštěna do domácího léčení bez toho, aby se někdo blíže zajímal o její rodinné zázemí. V kartě pacientky přece stálo, že je vdaná. Není tedy sama a má někoho, kdo se o ni může postarat během nezbytné rekonvalescence. Jenže její muž sám potřeboval pomoc a navíc se jeho zdravotní stav vlivem stesku po partnerce zhoršil a partner po pár týdnech zemřel.
Paní Marii se doslova zhroutil svět. Přestala se zajímat o své okolí, neměla vůli rehabilitovat a její zdravotní stav se rapidně horšil. Sousedky jí sice občas zašly nakoupit, ale neměly čas, ani možnosti na větší péči. Stav paní Marie se jednoho dne prudce zhoršil a na místo musela být zavolána praktická lékařka. Ta, když pacientku prohlédla, byla zděšena. Paní Marie byla před pár měsíci doslova plná života a nyní před ní ležela pohublá, skoro nepohyblivá troska, která ztratila jakoukoliv chuť do života.
Paní doktorka zalarmovala denní pečovatelskou službu ALICE a ta ihned poskytla ošetřovatelku, která začala denně za paní Marií docházet, rehabilitovat s ní a hlavně si s ní povídat. Zdravotní sestra paní Marii každý den vyslechla, probraly novinky a naplánovaly další aktivity. Po poměrně krátké době se paní Marie oklepala ze smrti manžela, překonala své zdravotní potíže a dnes si zase aktivně užívá důchodu a těší se na osvětové přednášky pro seniory, kde se potká s dalšími podobně naladěnými vrstevníky.

Přední gerontoložka docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze se snaží pomáhat seniorům a jak vnímá osamělost těchto lidí, co by se mělo ve společnosti ještě vylepšit? Rozhovor si poslechněte ZDE