Jak stará je Hippokratova přísaha a co víme o lékařích starověkého Řecka

U nás je běžně používaným lékařským znakem číše, kterou ovíjí tenký hádek. Můžeme ji najít u lékařů, lékáren i nemocnic. V předešlém znaku lékařského stavu však nebyla číše, nýbrž hůl. Ovšem ani ta nesahá k prvopočátkům lékařství starověkého Řecka. Zcela původně a primárně byla ve znaku lékařů špejle s červem…

Hippokrates

Řecká medicína totiž navazovala na medicínské tradice starého Egypta a Orientu, kde se ještě i v moderní době může vyskytnout tzv. drakunkulóza, choroba vyvolávaná červem vlasovcem, který může dorůstat až do délky jednoho metru a na kůži způsobuje bolestivé nádory. Ve starověku to bývala choroba poměrně častá. Její nejstarší způsob léčení spočíval v namotávání parazita na rozštěpené dřívko nebo špejli, což vyžadovalo přesnost a zručnost lékaře(foto). V žádném případě totiž nesmělo dojít k přetržení červa, jinak mohly nastat závažné komplikace, které pak často končily i smrtí pacienta. Proto si tehdejší lékaři na důkaz svého umění dávali do svého znaku právě dřívko s namotaným vlasovcem.

Jeden z předních a známých řeckých lékařů Asklépios žil v Thesálii. Pravděpodobně se jednalo o dobrého lékaře, protože se o něm zmiňuje rovněž i nejstarší známý řecký básník a pěvec Homér ve své epické básni Illiadě. Jinak však o tomto lékaři nevíme v podstatě nic dalšího, kromě toho, že se později stal bohem.

Když v 5. století př. n. l. vypukl v Athénách veliký mor, byla každá rada drahá a Řekové si rovněž mimo jiné vzpomněli také i na právě Homérem opěvovaného lékaře Asklépia. Povýšili ho tedy na boha a na oplátku spoléhali na to, že se jim odvděčí v podobě zániku moru. Zda pomohly právě prosby k tomuto bohu však již není známo…

Řeckého boha lékařství Asklépia pak od Řeků do své mytologie převzali Římané s podobou latinského jména Aesculapus. A protože se později právě latina stala základem oficiálního lékařského názvosloví neboli terminologie, známe u nás právě Aeskulapa mnohem lépe než například právě jeho řeckého „předchůdce“ Asklépia.

Z antického výtvarnictví se nám Asklépios zachoval již s holí obtočenou štíhlým hadem. Někdy ho zde doprovází i jedna z jeho dcer Hygieia, „bohyně prevence“, která hadovi podává číši s nápojem.

Asklépios byl ve své době nesmírnou autoritou. Ještě před povznesením mezi bohy se mu zasvěcovali lékaři, a to jak kněžského, tak i laického stavu. Nazývali se Asklépiovci. V 5. století př. n. l. k nim patřil rovněž i „otec medicíny“ Hippokratés, nejslavnější lékař starověku a zakladatel racionálního lékařství, který prý byl již ve svých dvaceti letech velice známým. Svým léčením si získal takový věhlas, že když v roce 429 př. n. l. vypukla jedna z morových epidemií, byl na pomoc povolán do Athén. Hippokratés nechal v nejvíce zasažených ulicích zapálit ohně, aby jejich plameny zničily jedovaté výpary z morových ran, o nichž předpokládal, že rozšiřují chorobu. Epidemie moru pak zakrátko ustoupila.

Hippokratés se rázně vymezil proti všem tehdejším mágům a šarlatánům s argumentem, že  nemoc není dílem démonů, ale odpovědí organismu na nezdravou životosprávu nebo na působení vnějších vlivů.

Velikou Hippokratovou zásluhou je pak rovněž i jeho formulace lékařské etiky. Až do dnešních dnů provází mediky na cestě k doktorskému titulu lékařská morálka tohoto „otce medicíny“, tzv. Hippokratova přísaha.

napsal Petr Matura

foto: geo.de, Wikipedie

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář