Spojitosti mezi chemikáliemi a rakovinou
V prostředí globální rakovinové epidemie sestavila mimovládní organizace „Poznávání Rakoviny“ pracovní skupinu 174 vědců z předních institucí ve 28 zemích, aby se věnovala možným souvislostem mezi směsí běžných chemikálií a vývojem rakoviny. Z tisíců chemikálií, kterým jsou nyní lidé běžně vystaveni, vybrali vědci 85 prototypů chemikálií, dosud nepokládaných pro lidský organismus za rakovinotvorné a porovnali jejich účinky s dlouhým seznamem mechanismů důležitých pro vývoj rakoviny. Vědci pracovali ve skupinách soustředěných kolem různých charakteristických znaků rakoviny a zjistili, že 50 z oněch 85 vybraných chemikálií podporuje klíčové mechanismy spojené s rakovinou v koncentracích odpovídajících normálnímu životnímu prostředí. Toto poznání podporuje hypotézu, že chemikálie mohou být schopny společného účinku ve tvorbě rakoviny, a to i v případech, kdy malá expozice těmto chemikáliím jednotlivě, tj. každé zvlášť, rakovinotvorná není.
„Poněvadž již existuje v našem životním prostředí tolik chemikálií, kterým se není možné vyhnout a jejichž již nízké koncentrace jsou přímo spojeny se vznikem rakoviny, naše zavedené metody testování chemikálií v izolaci, jedné po druhé, jsou zcela zastaralé. Každodenně jsme vystaveni ‚chemické polévce‘ v našem prostředí a tudíž potřebujeme testovací metody, které ohodnotí dlouhodobý vliv těchto směsí na lidský organismus“, řekl William Goodson III, výzkumný pracovník z CaliforniaPacificMedical Center v San Franciscu. Goodson je hlavním autorem této publikace, která byla spolu s ostatními relevantními pracemi všech výzkumných skupin právě zveřejněna ve speciálním vydání časopisu Carcinogenesis.
Hemangiosarkom, vysoce invazivní nádor vznikající typicky u savců (např. u psů), často po
vystavení se oxidu thoričitému (jaderné palivo), vinylchloridu (používán pro výrobu PVC) či
arzénu. Samotný snímek je imunohistochemickým preparátem hemangiosarkomu myši, 40x
zvětšeným, barveným eosinem a hematoxylinem. Snímek ukazuje jen výseč nádoru (jaderné
buňky) silně nalitého krví (růžové bezjaderné buňky červených krvinek).
Je to poprvé, kdy se problémem tak širokého rozsahu zabývaly interdisciplinární týmy schopné plně interpretovat celé spektrum rakovinové biologie a postihnout to, co je dnes známo o chemických efektech malého účinku. Ve světle těchto důkazů nyní pracovní skupina apeluje na podporu výzkumu expozice nízkým koncentracím směsic chemikálií, které nás běžně obklopují.
„Toto je oblast, která si zasluhuje značnou pozornost a kde je interdisciplinární a mezinárodní spolupráce potřebná“, řekl David Carpenter, spoluúčastník projektu a ředitel Institutu pro Zdraví a Prostředí na Universitě v Albany, New Yorku (středisko spolupracující se Světovou Zdravotnickou Organizací). Dále dodal: „Věda v tomto oboru se rychle mění. I když víme hodně o jednotlivých efektech chemikálií, naopak známe velmi málo o kombinovaných a sčítaných efektech mnohých chemikálií, jimž jsme denně vystaveni v našem vzduchu, vodě a jídle“.
Současné odhady naznačují, že až jeden z pěti výskytů rakoviny může být způsoben působením chemikálií v našem prostředí, které nemůžeme nijak ovlivňovat životním stylem.Chceme-li snížit výskyt rakoviny, musíme pochopit vliv směsí všudypřítomných chemikálií na její rozvoj.
„Co se týká významu pro veřejnost, jedná se o první komplexní zpracování problematiky vlivu chemikálií přijímaných z okolního prostředí na vznik a progresi nádorového bujení. Mezi tyto chemikálie patří těžké kovy, aditiva užívaná v nejrůznějších průmyslových provozech, například při produkci plastů, látky přijímané v potravě a v neposlední řadě i léčiva, zejména pak léky užívané dlouhodobě při léčbě či kompenzaci chronických chorob. Vyhodnocení vlivu chemikálií přijímaných chronicky v nízkých koncentracích je obtížné, stávající povinné testy vesměs nejsou schopny jejich účinky v plném rozsahu podchytit. V rámci projektu,
jehož výsledky publikoval 23. června časopis Carcinogenesis, jsme vyhodnotili vliv 85 chemikálií,u nichž byly známy indície o jejich možných mutagenních a karcinogenních účincích, ale které v nízkých dávkách nejsou dosud považovány za karcinogenní. Zjistili jsme, že nejméně 50 z nich podporuje vznik a progresi nádorového bujení v koncentracích,
v nichž jsou běžnou populací z prostředí přijímány. Významné je zejména současné vystavení se více chemikáliím zároveň, přičemž jednotlivě každá z nich nemusí být v dané koncentraci karcinogenní“, řekl RNDr. Petr Heneberg, Ph.D., odborný asistent II. interní kliniky 3. lékařské fakulty UK a FNKV, který se osobně na studii podílel.